V Lukáši 9:59-62 někomu řekl: „Následuj mne!“ On řekl: „ Pane, dovol mi, abych odešel nejprve pohřbít svého otce.“  Řekl mu: „Nech mrtvé pohřbít jejich mrtvé; ty však jdi a rozhlašuj Boží království.“ Také jiný řekl: „Budu tě následovat, Pane, jen mi napřed dovol se rozloučit s těmi, kteří jsou v mém domě.“ Ježíš mu řekl: „Nikdo, kdo vloží svou ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království.“ 

Co dělá ten rozdíl mezi lidmi? To, že jedni jsou předurčení a Bohu předem známí a k jejich vybrání, vyvolení došlo před založením světa. K čemu byli vybráni? K životu v Království. Zjevně není k žití v Božím království (před)určen každý člověk. De facto i de iure o tom bylo rozhodnuto Bohem v "minulé" věčnosti. A všechno, co se v životě člověka z Boží vůle odehrává po jeho fyzickém narození k tomu směřuje - pod Boží svrchovanou režií. A nikdo s tím nic nenadělá; nikdo nemá větší moc a možnost to změnit - dokonce ani člověk, jehož se to týká.

Bůh je v Bibli, v Jeremiášově proroctví popsán také jako Hrnčíř, jemuž hlína ani nádoby z ní vyrobené nemohou říci, proč jsi mne udělal takto? Jinak řečeno i naše rozhodnutí jsou podřízena Božímu záměru a cíli, kterého chce při nás, v nás a s námi dosáhnout. 

Závěr všeho je - kéž se nad námi Bůh smiluje, dá se nám poznat takový, jaký je, a učiní nás takovými, jakými nás chce mít. Kéž k tomu má naše svolení a volnou cestu, aby učinil v našem životě a skrze náš život, ukrytý s Kristem v Bohu to, co On chce.